Smutek
Kategorie: depresivní/tragické
Omezení: do 15 let nevhodné
Varování: náznak slashe
Postavy: HarryP,DracoM
Shrnutí: Jak se cítí Harry Potter po porážce Pána Zla a ztrátě milované osoby?
Tak moc si přál vše vrátit. Tak moc si přál proměnit vzpomínky a sny ve skutečnost. Nejde to… Zůstal sám. Porazil Pána Zla a přeci je sám. Harry Potter zůstal sám. Opuštěný, bezradný, zklamaný životem….
Celé dny seděl v křesle u krbu, v ruce sklenku ohnivé whisky, na tvářích cestičky slz… Byl zamlklý. Ani hrstka přátel, která mu zbyla, nedokázala zahnat tu neutichající bolest, zaplnit prostupující prázdnotu, kterou cítil snad každým dalším nádechem víc a víc. Nedokázala opět probudit pověstnou jiskru v jeho očích a nalézt okouzlující úsměv na jeho tváři. Nedokázala nic…
Jeho duše umírala ukájející se pomstou. Umírala pomalu a v bolesti se vzpomínkami na krásné chvíle a milující bytost. Na nesčetné množství lásky a podpory od lidí, kteří jsou kvůli němu mrtví. Kvůli němu….
Ztratil svoji lásku, svůj cíl. Ztratil smysl života. Už tolikrát. Byl prokletý. Prokletý… Prokletý… Prokletý! Stále dokola mu v uších zněla jeho poslední slova. Slova na rozloučenou:
„Odpusť mi to. Miluji Tě.“
Slzy se nezadržitelně proháněli po tvářích a srdce se trhalo na tisíc drobných kousků. Mít klid. Klid a mír. Jen ticho a nic…
„Taky Tě miluji. A vždy budu, Draco. Nezapomenu. Věř mi…“
Sametový šepot nesoucí se místnostmi domu. Bolestivý, plný touhy a zoufalství. Hořící láskou a nedočkavostí….
Pak jen ticho. Všude jen ticho. Ticho a napětí… Strach z toho, co se stalo. Rychlé kroky. Výkřik a zvuk padajícího těla. Nezadržitelný pláč, přecházející v hysterii. A dopis poletující vzduchem jako pírko…
„Odpusť Hermiono. Musel jsem. Nezapomeň na mne. Mám Tě rád…. Harry.“
Ozvěny nářku, smutku a lítosti nad ztraceným přítelem. Slepené pramínky kaštanových vlasů, stékající slzy, neslyšné prosby o návrat… Nově příchozí vlny procitnutí a poznání. Jsou spolu. Jsou šťastní. Oba a navždy…